Poslední noc v Římě

Kdo má zájem dvě hodiny sledovat dvě toporné herečky, poslouchat jejich otřesnou angličtinu, mezi souložemi nuzně rozkrývat jakási "tajemství" jejich životů a tvářit se, že to celé nesmrdí kýčem, nechť. Faktem je, že Medemovy filmy vyžadují zejména kvůli absenci jakýchkoli náznaků cynismu určité divákovo rozpoložení, tady si ho však nedovedu představit. (02.11.2011)

Víte, kde můžete zažít jeden z nejhezčích východů slunce na světě? V nejkrásnějším městě na světě (na tom trvám) ,na jedné terae jednoho hotelového pokoje s krásnými obrazy, kam se uchýlily dvě ženy, které se předtím nikdy neviděly.Hmmm...a to bylo to zvláštní.Porozumění, fantazie, erotika, sex,nadšení,lži i zklamání.Skvělá hudba, ale víc jak tři hvězdy to nebude, nemůžu si pomoci:-) (03.02.2013)

Přetrpěl jsem to až do konce v bláhové naději, že se objeví NĚCO, co by mi ozřejmilo, čím si tahle kokotina, vlastně spíš pochvovina, zasloužila uvedení na ČT art, od kteréhožto programu divák tak nějak automaticky očekává vyšší level. Nedočkal jsem se. Čím tedy? Že by o tom rozhodlo jméno režiséra? Ale ani umělec formátu Julia Medema nedokázal pozvednout tento nudný film s trapnou zápletkou a trapnými dialogy. Není tu dokonce ani bůhvíjaká estetická kvalita ve výtvarném podání ženské nahoty. Jsem hodně velkorysý, když dávám slabší dvě hvězdičky. A zároveň si říkám, že lepší je poctivé a řemeslně kvalitní porno, které nepředstírá umělecké ambice. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2009. (15.03.2016)

Krásné, vzrušující, erotické, smyslné, něžné a hluboké. Snímek odehrávající se skoro celé dvě hodiny pouze na prostoru hotelového pokoje. V něm dvě ženy, které se poznaly. I na tak malém a obyčejném prostoru, jakým se zdi pokoje zdají být, dokázali tvůrci díky hlavním aktérkám, zpracování a scénáři vytvořit silné scény a emoce. Touha, vášeň, láska, cit, strach, bolest. Tyto všechny pocity naplnily ten večer celý pokoj. Dýchal jimi. A ony dýchaly jedna pro druhou. Elena Anaya a Natasha Yarovenko byly naprosto fenomenální a zcela se odevzdaly svým postavám. Jedni budou Room in Rome brát jako pouze ten film, kde "jsou herečky po celou dobu nahé a dělají to spolu" a jiní v něm spatří něco víc, podobající se až jisté formě umění. Je to odvážně, odhaleně, možná provokativně, ale také velmi citlivě, prokresleně a bravurně zpracovaný portrét o setkání, citech a okamžicích, které často přijdou jen jednou. V tu magickou chvíli, kdy neexistuje nic jiného a na níž je nejbolestnější to, že prostě skončí... (11.07.2011)

Po skončení snímku jsem měla hodně smíšené pocity. Na jednu stranu tu byly ty psychologické zamyšlení, na druhou erotické scény. Nakonec jsem ale došla k závěru, že ta psychika tu nebyla až tak hluboká a spíše, se jen režisér snažil z toho vymámit něco světového - podle mě se nepovedlo. To neznamená, že by se mi ale film nelíbil a rozhodně nelituju jeho zhlédnutí. Líbilo se mi hlavně vícejazykové zpracování - tyto filmy, kde se nemluví jen anglicky, jsou prostě skvělé a mám je ráda, protože jsou reálné, ne všichni totiž všude mluví anglicky a filmy, které se třeba odehrávají v Itálii nebo nevímkde, a mluví se v nich zásadně anglicky mě někdy dokážou značně iritovat. (04.05.2013)